ÚSES – vymezování

Tvorba územního systému ekologické stability je dlouhodobým procesem, vyžadujícím zpracování několika stupňů projektové dokumentace (od základních generelů přes různě podrobné plány až po realizační projekty), zakládání jednotlivých skladebných částí ÚSES a péči o jednotlivé skladebné části ÚSES. Základem legislativní ochrany dílčích ucelených částí územního systému ekologické stability je začlenění návrhů jejich vymezení do územně plánovacích dokumentací (viz územní plánování). Postavení ÚSES v rámci územního plánování v současné době upravuje vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovacích podkladech, územně plánovací dokumentac a způsobu evidence územně plánovací činnostii. Podle této vyhlášky patří vymezení územního systému ekologické stability v různé podrobnosti k předepsaným náležitostem závazných částí všech vyjmenovaných typů územně plánovací dokumentace (zásad územního rozvoje, územních plánů i regulačních plánů). Minimálně stejnou důležitost jako v případě začlenění do územně plánovacích dokumentací má vymezení ÚSES jako nezbytné součásti návrhu komplexních pozemkových úprav (viz pozemkové úpravy). Parcelní vymezení skladebných částí ÚSES v rámci komplexních pozemkových úprav zajišťuje jejich územní ochranu a umožňuje přikročit k plánovité realizaci ÚSES. Vedle územně plánovací činnosti a pozemkových úprav slouží vymezení územního systému ekologické stability jako nezbytný podklad k plánování řady dalších aktivit v krajině (lesnické plánování, revitalizace říčních systémů, dopravní stavby atd.). Základními legislativními a metodickými materiály pro postup při vymezování územního systému ekologické stability jsou:

• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

• Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny

• Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability (Věstník MŽP 8/2012)

• Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability – Metodika pro zpra-cování dokumentace (ČÚOP, 1995)

• Metodické postupy projektování lokálního ÚSES (Maděra, Zimová, 2005)

Vymezování ÚSES provádějí podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. orgány územního plánování a orgány ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Jelikož vlastní vymezování ÚSES je projekční činností, byla ministerstvem životního prostředí zavedena profese autorizovaných projektantů územních systémů ekologické stability. Tito autorizování projektanti, jejichž seznam spravuje Česká komora architektů, jsou oprávněni zpracovávat návrhy vymezení územního systému ekologické stability, které pak na základě zákonem daných kompetencí schvalují příslušné orgány státní správy (zejména orgány ochrany přírody). V současné době je jednotně pro celé území naší republiky zpracován základní návrh nadregionální a regionální úrovně ÚSES, a to formou územně technického podkladu v digitální podobě v podrobnosti mapového měřítka 1 : 10 000. Tento územně technický podklad schválený ministerstvy životního prostředí a pro místní rozvoj v roce 1996 a platný od 1. 7. 1997 sjednotil do té doby různě pojímanou síť nadregionální a regionální úrovně ÚSES. Na toto prvotní sjednocení však bohužel nenavazovalo zajištění průběžné aktualizace územně technického podkladu, které by odráželo postupně se objevující změny a zpřesnění vymezení nadregionálních a regionálních skladebných částí ÚSES v navazujících dokumentacích (v generelech a plánech ÚSES, v územně plánovací dokumentaci, ve schválených návrzích komplexních pozemkových úprav apod.). V případě místní úrovně ÚSES je základními dokumentacemi ÚSES, obvykle nazývanými generely, je pokryta velká většina území naší republiky. Nezbytnou součástí těchto dokumentací je přitom vedle vymezování místní úrovně ÚSES i zpřesňování vymezení skladebných částí regionální a nadregionální úrovně ÚSES, neboť místní úroveň ÚSES musí na obě tyto hierarchicky vyšší úrovně navazovat. Na generelovou podobu ÚSES pak postupně navazuje zapracování návrhu ÚSES do dokumentací s vyšší právní silou, zajišťujících zpřesňování vymezení a zároveň i územní ochranu jednotlivých skladebných částí ÚSES – zásad územního rozvoje (týká se pouze regionální a nadregionální úrovně ÚSES), územních plánů, regulačních plánů a návrhů komplexních pozemkových úprav. Vymezování ÚSES končí jednoznačným parcelním vymezením jeho jednotlivých skladebných částí odsouhlaseným vlastníky dotčených parcel – nejčastěji v rámci schváleného návrhu komplexních pozemkových úprav, v jednotlivých případech pak též formou územního rozhodnutí. Poněkud nejasná zůstává otázka přesného vymezení skladebných částí ÚSES v lesích, jichž se obvykle návrh komplexních pozemkových úprav netýká